Kapačky pro psa: kdy a proč je používáme?

Proč je tekutinová terapie ve veterinární medicíně tak důležitá?

Tekutiny tvoří přibližně 60 % tělesné hmotnosti psa. Vyskytují se ve třech hlavních prostorech, které představují:

• krev, lymfa a intersticiální tekutina,
• vnitřek buněk,
• vnější prostor, který se nachází mimo buňku.

Je můj pes dehydrovaný?

Při posuzování stupně dehydratace bere veterinární lékař v úvahu charakteristiky zjistitelné při klinickém vyšetření: stav vědomí, postavení očí, barvu a hydrataci sliznic, tepovou frekvenci, dýchání, vnitřní teplotu, napětí kůže, kapilární návrat a údaje získané z anamnézy: žízeň a chuť k jídlu, množství moče, chronická onemocnění přítomná u psa.

Nejčastějšími příčinami ztráty vody z těla jsou zvracení a průjem. Množství tekutin, které zvíře ztratí v průběhu onemocnění, se promítá do úbytku vody a elektrolytů v těle a vede ke vzniku dehydratace. Může k ní dojít také v důsledku pokročilého chorobného procesu, jako je chronické onemocnění, cukrovka nebo rakovina.

Jaká je denní potřeba tekutin v těle?

Nejedná se o nic jiného než o množství tekutin (vody), které je dodáváno v stravě vašeho psa do jeho těla, které je potřeba k pokrytí ztráty tekutin v důsledku jejich fyziologických ztrát močí, trusem nebo dýcháním. Předpokládá se, že denní potřeba tekutin u zdravých psů je přibližně 70 ml/kg jeho váhy. Přičemž u štěňat je toto množství vyšší.

Jaké jsou rozdíly mezi subkutánním a intravenózním podáváním tekutin?

Subkutánní podávání tekutin je bezesporu jednodušší metodou. Nevyžaduje zavedení žilní punkce, což je u bázlivých nebo agresivních zvířat často problém. Zahrnuje aplikaci kapačky pod kůži například pomocí jehly, "motýlka", katétru nebo venepunkce. Tato metoda je velmi rychlá a pro psa není bolestivá. Po celém zákroku pes obvykle opouští veterinární ordinaci s několika "hrbolky", které jsou způsobeny nahromaděním tekutiny pod kůží. Ta se pak vstřebává do okolních tkání.

V tomto případě je třeba dbát na správnou teplotu a rychlost nitrožilního podání. Příliš studená tekutina může vést ke snížení tělesné teploty, zatímco příliš rychle podávaná tekutina vede ke zvýšení objemu krve v krevním oběhu, což je nebezpečné pro ledviny a další orgány. V takové situaci začne srdce zvířete kompenzovat situaci mimo jiné zvýšením počtu srdečních tepů. Tato situace je velmi nebezpečná a může vést k šoku. Přesto je podávání tekutin nitrožilně velmi žádoucí v situacích, kdy je zvíře například extrémně dehydratované, letargické nebo trpí např. otravou močovinou. Rychlé dodání tekutin do krevního oběhu zajistí obnovení přiměřeného tlaku a rychlejší odstranění škodlivých látek nebo metabolitů z krevního oběhu.

Jaké typy tekutin se používají při tekutinové terapii zvířat?

Při tekutinové terapii zvířat se používají dva hlavní typy tekutin:

• Krystalické tekutiny - obsahují vodu a ionty, jako je sodík, draslík, chlorid, vápník a hořčík. Tyto tekutiny se v tekutinové terapii používají nejčastěji, protože se snadno podávají a jsou relativně levné. Krystalické tekutiny mohou být izotonické, hypotonické nebo hypertonické.
• Izotonické tekutiny mají stejnou osmolalitu jako krevní plazma. Příkladem izotonických tekutin je 0,9% roztok NaCl (fyziologický roztok) a Ringerův roztok s laktáty. Izotonické tekutiny se nejčastěji používají k doplnění ztrát tekutin a elektrolytů.
• Hypotonické tekutiny mají nižší osmolalitu než krevní plazma. Příkladem hypotonické tekutiny je 5% roztok glukózy. Hypotonické tekutiny se používají k rehydrataci buněk při dehydrataci s hyponatrémií (nízká hladina sodíku v séru).
• Hypertonické tekutiny mají vyšší osmolalitu než plazma. Příkladem hypertonických tekutin je 7,5% roztok NaCl a manitol. Hypertonické tekutiny se používají ke zvýšení osmotického tlaku plazmy a k vtažení vody z extravaskulárního prostoru do cév.
• Koloidní tekutiny - jsou takové, které obsahují molekuly bílkovin, např. albumin nebo globuliny. Molekuly bílkovin jsou větší než molekuly krystalických tekutin a nemají schopnost pronikat stěnami cév. Koloidní tekutiny přetrvávají v cévním řečišti déle než krystalické tekutiny, takže pacient nepotřebuje větší přísun tekutin. Příkladem koloidních tekutin je lidský albumin a hetaškrob.

Výběr typu tekutiny pro tekutinovou terapii závisí na řadě faktorů, jako např:

• stupeň dehydratace,
• příčina dehydratace,
• stav pacienta,
• možnost intravenózního přístupu.

Indikace pro léčbu tekutinami

Veterinární lékař může doporučit tekutinovou terapii z řady důvodů. Hlavním doporučením je korekce dehydratace, zvýšení objemu tělesných tekutin za účelem zvýšení krevního tlaku nebo korekce elektrolytových poruch, např. v průběhu chronického selhání ledvin nebo po chirurgickém zákroku.

Prvním krokem před zahájením tekutinové terapie je klinické vyšetření a odebrání anamnézy pacienta veterinárním lékařem.

Dehydratace psů

Ztráta tekutin z extracelulárního a intracelulárního prostoru vede k dehydrataci. Jakýkoli případ dehydratace v řádu 10 % je považován za závažný stav, který vyžaduje okamžitý přísun tekutin.

Úroveň hydratace organismu lze posoudit pomocí několika jednoduchých testů. Jedním z nich je test prováděný k posouzení turgoru, což je stav napětí buněčné stěny v důsledku hydrostatického tlaku působícího na ni uvnitř buňky. Tento test provedete tak, že vezmete záhyb kůže psa umístěný na zátylku a zvednete jej, poté pozorujete, jak rychle začne klesat. U dobře hydratovaných zvířat se kůže okamžitě vrátí do normální polohy. Je však důležité si uvědomit, že turgor kůže je u starších zvířat výrazně nižší než u mladších zvířat.

Dalším způsobem, jak posoudit hydrataci zvířete, je zkontrolovat vlhkost sliznic. To se provádí "posunutím" prstu podél čelisti nebo dolní čelisti zvířete až k tváři. Sliznice by měly být kluzké a vlhké. Pokud jsou v případě vašeho zvířete lepkavé a nejsou lesklé, může to znamenat dehydrataci.

Jak chránit svého psa před nutností podávat kapačky?

Tekutinová terapie je součástí léčebného režimu u mnoha chorobných jednotek. Vaše schopnost ochránit psa před nutností kapaček spočívá v základních povinnostech opatrovníka vašeho zvířete, kterými jsou především zajištění přístupu psa k čerstvé pitné vodě a kvalitnímu krmivu a prevence onemocnění, včetně každoročních krevních testů.

Náklady na tekutinovou terapii psů

Náklady na tekutinovou terapii závisí na typu tekutin předepsaných ošetřujícím lékařem. Pes pod kapačkami vyžaduje neustálé sledování, což vyžaduje hospitalizaci. Další léky nebo pohotovostní péče jsou příklady dalších položek, které mohou být v tomto případě na účtu za veterinární péči.