Zdroj: 123rf.com
  • Pes
  • Zdraví
  • Léčba

Transfuze krve u psa - indikace, průběh, náklady

Publikováno: 15:11 Přečtěte za: 9 min.

Transfuze krve u psa je život zachraňující lékařský zákrok. Volba této léčebné metody má mnoho výhod, ale bohužel je také spojena s možnými vedlejšími účinky. Jaké jsou indikace pro transfuzi krve u psa? Jaký je průběh zákroku? Jaké jsou náklady? To vše se dozvíte v tomto článku.

Co je to krevní transfuze u psa?

Transfuze krve je lékařský zákrok, který se u psů používá k léčbě příznaků anémie způsobené nemocí, operací, otravou nebo úrazem. Krevní transfuze se nejčastěji provádí v život ohrožujících situacích, jako je akutní hemolýza nebo ztráta krve, ale může být použita i u chronických stavů, jako je autoimunitní hemolytická anémie. Transfuzi krve u psa může provést pouze veterinární lékař v nemocničním prostředí.

Krevní skupiny u psa

Krevní skupina u psa se určuje podle přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých antigenů (bílkovin a cukrů) na povrchu erytrocytů. Za normálních okolností nemají psi protilátky proti žádnému z antigenů přítomných na jejich vlastních červených krvinkách ani proti antigenům jiných krevních skupin psů, pokud jim nebyli dříve vystaveni transfuzí.

Psi mají více než 12 krevních skupin a jejich červené krvinky mohou obsahovat jakoukoli jejich kombinaci, protože každá krevní skupina se dědí nezávisle. Nejdůležitější z nich je psí erytrocytární antigen (DEA) 1.1 Stanovení krevní skupiny dárců a příjemců probíhá před transfuzí. Přibližně 40 % psů je DEA 1.1 pozitivních, což znamená, že mají tento antigen na svých červených krvinkách. Pokud je pes DEA 1.1 negativní a dostane DEA 1.1 pozitivní krev, může si při druhé transfuzi DEA 1.1 pozitivní krve vytvořit protilátky, které rychle zničí červené krvinky. Výběrem dárců, kteří nemají DEA 1.1 nebo se shodují s příjemcem, lze minimalizovat riziko této reakce u příjemce. Pes s DEA 1.1 pozitivní může dostat buď DEA 1.1 pozitivní, nebo DEA 1.1 negativní krev.

Krevní skupina se určuje měřením reakce malého vzorku krve na specifické protilátky. Psi jsou běžně typizováni pouze na nejsilnější antigen, DEA 1.1. Kromě DEA 1.1 existuje nejméně 12 dalších systémů krevních skupin. Je důležité si uvědomit, že i když je riziko nižší, může jakýkoli antigen způsobit potransfuzní reakce. Pes, který podstoupil předchozí transfuzi, může mít protilátky proti některému z antigenů krevních skupin, které nejsou přítomny na jeho vlastních červených krvinkách. Tyto protilátky lze zjistit testováním erytrocytů potenciálního dárce s plazmou (čirá, nažloutlá tekutá část krve) odebranou příjemci. Tento postup se nazývá křížová zkouška. Pokud dojde k aglutinaci, má příjemce protilátky, které mohou darované červené krvinky zničit. Tento dárce je inkompatibilní a jeho krev by neměla být použita k transfuzi.

Psi mají mnoho krevních skupin, z nichž nejdůležitější je DEA 1.1. Předtransfuzní typizace je zásadní, protože nekompatibilita krevní skupiny, zejména u psů DEA 1.1-negativních, může vést k závažným potransfuzním reakcím. První transfuze je často bezpečná, ale každá další transfuze vyžaduje křížovou zkoušku.

Dr. Michael Harrington (US) veterinář, veterinární transfuzní specialista

Kdo je dárcem psí krve?

Dárcem krve se může stát každý pes, který splňuje určité podmínky:

  • je zdravý,

  • váží alespoň 26 kg,

  • je ve věku od 10 měsíců (v případě obřích plemen 12-14 měsíců) do 7 let,

  • je odčervený, chráněný proti blechám a klíšťatům,

  • má aktuální očkování proti infekčním chorobám.

    Před darováním krve je psí dárce krve vyšetřen veterinárním lékařem. Poté se připojí tzv. intravenózní přístup (obvykle do kyčelní žíly) a odebírá se krev po dobu asi 15-20 minut. Darování krve je u psů možné přibližně jednou za tři týdny, aby nedošlo k poškození zdraví psího dárce. Statný pes může jednorázově darovat až 450 ml krve.

    Jaké typy přípravků se používají při transfuzi krve u psů?

    V závislosti na příčinách abnormalit morfologických a biochemických parametrů krve se k transfuzi používá plná krev, koncentrát červených krvinek a mražená plazma.

    Plná krev obsahuje erytrocyty, krevní destičky, plazmatické bílkoviny a stabilní srážecí faktory. Transfuze plné krve současně zvyšuje objem cirkulující krve dárce a zlepšuje schopnost organismu přenášet kyslík. Krev lze za vhodných podmínek skladovat až 42 dní po odběru.

    Koncentrát červených krvinek se vyrábí po odstředění plné krve a vyznačuje se vysokým obsahem erytrocytů, tj. má vysoký hematokrit. Odstředěním se oddělí plazma, kterou lze použít u jiného potenciálního příjemce.

    Plazmatické přípravky jsou zbytkem po přípravě koncentrátu krevních buněk, ale používají se za jiných podmínek. Plazma obsahuje stabilní srážecí faktory, plazmatické bílkoviny (albumin a menší množství globulinů) a elektrolyty. Transfuze plazmy je indikována při poruchách koagulace (včetně hemofilie, DIC), při léčbě otrav způsobených jedy na krysy, akutní pankreatitidě a chronických onemocněních s výraznou hypoproteinémií.

Jaký je průběh transfuze krve u psa?

Před transfuzí bude krev vašeho psa podrobena křížové zkoušce s krví dárce (ke zjištění tzv. kompatibility). To je důležité zejména u pacientů, kterým krevní transfuze není podávána poprvé. Váš pes může také podstoupit testy srážlivosti, aby se určila potřeba transfuze plazmy. Transfuze krve se obvykle provádí v případech ohrožení života, často u psů s příznaky anémie. Může být nutné ji několikrát opakovat, dokud se nepodaří zvládnout příčinu, která anémii způsobila. Při transfuzi krve obvykle není nutná anestezie.

Po úvodních testech, které určí kompatibilitu krve dárce a příjemce, bude vašemu psovi nasazen venflon a bude napojen na speciální transfuzní soupravu, která se podobá běžné kapačce. U psů trvá transfuze krve několik hodin - v závislosti na stavu nebo velikosti psa.

Po transfuzi bude váš mazlíček několik hodin sledován, aby se zajistilo, že je jeho stav stabilní. Během transfuze a po ní bude váš veterinář kontrolovat životní funkce a provádět krevní testy, aby sledoval, zda nedochází k anémii. Pes bude také sledován, zda se u něj neobjeví nežádoucí reakce, jako je zvracení, zvýšená dechová námaha, otoky nebo kopřivka.

Karolina Tatarczak doktor veterinárních věd, odborník na zoocial.cz

Účinnost krevní transfuze u psů

Cílem krevní transfuze je doplnit krevní buňky ztracené v důsledku anémie a zmírnit příznaky způsobené ztrátou krve. Účinky této léčby nejsou trvalé a trvají pouze tak dlouho, dokud červené krvinky zůstávají v těle. Proto je důležité identifikovat hlavní příčinu anémie a zavést vhodnou léčbu.

Zotavení po transfuzi krve u psů

Po transfuzi krve je třeba psa několik hodin pečlivě sledovat, zda se u něj neobjeví známky nežádoucí reakce. Nežádoucí reakce mohou být akutní nebo opožděné. Obvykle se vyskytují pouze u psů, kteří dostali více transfuzí. Váš pes by se měl během prvních 24 hodin po transfuzi cítit lépe. K úplnému uzdravení dojde pouze v případě, že je řádně léčena základní příčina anémie.

Náklady na krevní transfuzi u psů

Náklady na samotnou transfuzi krve, bez zahrnutí dalších veterinárních zákroků, jako jsou krevní testy, lékařská péče, další léky, činí přibližně 1 000 až 6 000 Kč. Tato částka závisí na řadě faktorů, tj. na počtu potřebných jednotek krve, počtu potřebných transfuzí nebo dostupnosti krve. Krev lze odebrat přímo dárci ve veterinární ordinaci nebo ji lze získat na místech, kde se tento cenný materiál skladuje (tzv. krevní banky).

Rizika spojená s transfuzí krve u psa

Nejčastějším rizikem spojeným s transfuzí krve u psů je možnost akutní potransfuzní reakce. Ta může mít časnou formu, kdy se objeví v průběhu transfuze nebo do několika hodin po transfuzi. V případech, kdy se nežádoucí reakce objeví po více než 24 hodinách po transfuzi, hovoříme o pozdních reakcích. Mezi nejčastější časné reakce imunitního typu patří hemolýza, horečka, kopřivka. Nejčastější příčinou hemolýzy je podání skupinově inkompatibilní krve. U příjemce pak dochází k rozvoji:

  • tachykardie (někdy přecházející v bradykardii)

  • zvýšeného svalového tonusu

  • zrychleného dýchání přecházejícího v apnoi

  • mimovolného močení a vyprazdňování

  • hemoglobinurie.

Výše uvedené příznaky může doprovázet horečka (zvýšení teploty o 1-2 °C).

Mezi další rizika spojená s transfuzí krve patří sepse způsobená kontaminovanou krví a šíření krví přenosných chorob (parazitárních a virových) z dárce na příjemce. Tato rizika se snižují testováním všech dárců na virová, parazitární a bakteriální onemocnění a kontrolou všech krevních produktů před použitím na známky kontaminace.

Souhrnně lze říci, že krevní transfuze jsou postupy, které s sebou nesou poměrně vysoké riziko, a proto by měly být prováděny pouze ve specializovaných veterinárních ordinacích vyškolenými veterinárními lékaři.

Karolina Tatarczak doktor veterinárních věd, odborník na zoocial.cz
Bibliografie
  1. "Choroby wewnętrzne małych zwierząt. Tom 1", R.W. Nelson, C.G. Couto

Naši odborníci

Naše použití souborů Cookies

Soubory Cookies používáme k tomu, aby pro vás byly naše webové stránky uživatelsky přívětivější a spolehlivější. Umožňují nám také přizpůsobit obsah a reklamu vašim zájmům. Pokud s tím nesouhlasíte, reklamy se budou zobrazovat i nadále, ale nebudou vám přizpůsobeny.