Onemocnění prostaty u psů: s jakými problémy se psi potýkají?

Prostata - poruchy a onemocnění

Onemocnění prostaty jsou důvodem přibližně 8 % návštěv veterinárního lékaře u psů starších 10 let. Významnou část této skupiny pacientů tvoří nekastrovaní psi (kastrovaní psi jsou postiženi zejména bakteriálními infekcemi žlázy a jejími nádory). Nejčastější onemocnění prostaty u psů, se kterými se veterinární lékaři setkávají v každodenní praxi, jsou:

• benigní hyperplazie prostaty,
• zánět,
• cysty,
• abscesy,
• nádory.

Tyto chorobné jednotky se často vyznačují podobnými příznaky. Z tohoto důvodu může být diferenciální diagnostika onemocnění prostaty u psa náročná. Obecně se má za to, že u psů neexistuje predispozice k hyperplazii prostaty u žádného plemene, nicméně mimo jiné amstaffové, rotvajleři, němečtí ovčáci, knírači a jezevčíci jsou s tímto problémem spojováni zjevně častěji než jiná plemena.

Jakou funkci plní prostata a kde se nachází?

Její funkcí je produkovat sekret, který je součástí spermií a poskytuje jim nosič a optimální prostředí. Velikost a umístění prostaty u psa se liší podle věku. Před pohlavní dospělostí je malá a nachází se ventrálně od konečníku, v pánevním kanálu. S přibývajícím věkem se zvětšuje v důsledku proliferace žlázové tkáně pod vlivem androgenů a může se posunout dolů. Obvykle je v pánevní dutině přítomna přibližně do 4 let věku, aby se kolem 10. roku věku začala nacházet v dutině břišní. Tento posun může být urychlen onemocněním prostaty. U nekastrovaných psů prostata roste a hypertrofuje po celý život pod vlivem androgenů produkovaných varlaty. Proto se u většiny chirurgicky nebo chemicky nekastrovaných psů starších šesti let vyvine histologické benigní zvětšení prostaty.

Klinické příznaky onemocnění prostaty u psů

Mnohé příznaky jsou podobné bez ohledu na typ onemocnění žlázy (všechny způsobují zvětšení a zánět v určitém stupni). Lze je však rozdělit do několika hlavních skupin:

1. Gastrointestinální příznaky (zvláště charakteristické, obvykle problémy s trusem, bolestivé napínání při defekaci, tenká stolice. Příznaky často ustupují, když je žláza v důsledku výrazného zvětšení přemístěna z pánevní dutiny do dutiny břišní).
2. Změny v ejakulátu (hematospermie, zhoršený výdej spermatu, špatná kvalita spermatu).
3. Pohybové poruchy (bolest při pohybu, necitlivost, paréza, často spojené se souběžným zánětem ploténky).
4. Močové symptomy (hematurie, inkontinence a bolest při močení).
5. Systémové příznaky (malátnost, horečka, křeče, zvracení, bolestivost neznámého původu).

Diagnostické metody u onemocnění prostaty

Prvotní diagnózu onemocnění prostaty může veterinární lékař stanovit na základě podrobné anamnézy, klinického vyšetření a posouzení sekretu prostaty. K potvrzení počáteční diagnózy lze rovněž zvážit reakci na podávanou léčbu.

1. Vyšetření prostaty. Při tomto vyšetření veterinární lékař posuzuje velikost, tvar, symetrii, konzistenci, posun a bolestivost žlázy. Prostata zdravého psa je hladká, symetrická, nebolestivá a zcela přístupná vyšetření. U mladých zvířat není velká a lze ji dobře nahmatat za pánevní symfýzou. U starších nekastrovaných samců se zvětšuje a může být hmatná v dutině břišní.
2. Zobrazovací diagnostika - ultrazvuk (zvláště užitečný pro posouzení velikosti prostaty a vlastností jejího parenchymu). Umožňuje prostřednictvím interpretace snímků správně posoudit stav celého orgánu, vyloučit nebo potvrdit přítomnost případných cyst.
3. Rentgenové vyšetření - v tomto případě mnohem méně spolehlivé, i když umožňuje do určité míry posoudit velikost, tvar a umístění prostaty. V případě podezření na rakovinu umožňuje zhodnotit přidružené lymfatické uzliny a těsně umístěné fragmenty kosterního systému - lumbosakrální páteř a pánev (možné metastázy).
4. Masáž + výplach (proplach) - vyšetření sekretu tvořícího III. frakci spermatu, obvykle odebraného při rektální masáži prostaty, případně spolu s ejakulátem - cytologie, bakteriologie.
5. Biopsie - obvykle pod ultrazvukovou kontrolou, buď přes břišní lasturu, nebo přes konečník.

Benigní hyperplazie prostaty

Je nejčastějším onemocněním prostaty, které se vyskytuje u starších psů starších 6 let. Je důsledkem stimulace androgenů a také důsledkem změny poměru androgenů a estrogenů.

U benigní hyperplazie prostaty dochází ke zvětšení velikosti a počtu epitelových buněk prostaty a také k častému výskytu malých intraglandulárních cyst (stáze žlázového sekretu). Zpočátku se nevyskytují žádné klinické příznaky.

Rakovina prostaty

Nádory prostaty postihují 5-7 % psů s onemocněním prostaty, průměrný věk je 10 let (5 až 17 let). Ve většině případů jsou diagnostikovány již po generalizaci nádorového procesu a vzniku metastatických ložisek.

Nejčastějším karcinomem prostaty u psů je adenokarcinom a postihuje psy ve věku 8 až 10 let (příležitostně je diagnostikován i u mladších zvířat). Studie ukazují, že u kastrovaných psů je vyšší pravděpodobnost vzniku špatně diferencovaných nádorů.

Klinické projevy karcinomu prostaty u psa jsou do značné míry závislé na stadiu nádoru, včetně výskytu metastatických ložisek. Mezi nejčastější nespecifické klinické příznaky u psa patří nechutenství, ztráta hmotnosti, hematurie, střevní potíže, slabost pánevních končetin. Metastázy do regionálních lymfatických uzlin a pánevních kostí často způsobují silné bolesti a neurologické poruchy.

Souhrn

Onemocnění prostaty tvoří vysoký podíl veterinárních konzultací, zejména u starších chovných psů používaných k reprodukci. Problémy s onemocněním prostaty, z nichž většina je založena na přetrvávajícím vlivu androgenů na funkci orgánu, mohou postihnout samce již ve věku 2-4 let. Proto je velmi důležitá správná interpretace možných příznaků a účinná diagnostika. Tato onemocnění prostaty se často vyskytují současně. Ve většině případů je léčba podobná a spočívá v eliminaci nebo snížení vlivu pohlavních hormonů (obvykle kastrací). Na trhu je však řada léčivých přípravků s hormonálním i antihormonálním účinkem, které mohou prostatu účinně léčit konzervativně.