Labradorský retrívr - veškeré informace a popis plemene

• Původ: Velká Británie. Datum vydání aktuálního standardu: 1: 13.10.2010, upraveno 12.01.2011
• Provedení: aportér.
• Klasifikace FCI : Skupina 8 -aportéři , retrívři a retrívři. Oddíl 1 - Aportéři.
• Pracovní plemeno

Odkud pochází labradorský retrívr?

Jak už název napovídá, labradorský retrívr pochází z atlantického pobřeží Kanady, existují však i informace o jeho původním původu v Grónsku. V každém případě lze původ plemene vysledovat až do 16. století. Tehdy na Newfoundland přijeli angličtí cestovatelé a pozorovali černé, krátkosrsté a hustě osrstěné psy, kteří pomáhali rybářům. Chytali ryby, které jim unikly ze sítí, a přinášeli je na břeh. Přitom výborně plavali a bavili se, zejména mladí psi, lovením různých předmětů z vody.

Na plánovaný a záměrný chov samozřejmě nikdo nepomyslel, tito psi doprovázeli tehdejší rybáře a jejich rodiny a nekontrolovaně se množili. S nápadem používat tyto vodní psy v civilizované Evropě přišli - jak jinak - Angličané. Stalo se tak v 19. století, kdy se po zavedení a rozšíření vynálezu Francouze Casimira Lefaucheuxe (kulovnice se zpětným nabíjením, tzv. lefaucheux) stal lov ve vyšších vrstvách Británie nesmírně populární. Angličtí námořníci a lovci, kteří se v té době již pravidelně plavili přes Atlantik, zjistili, že tito černí honiči jsou zdatní ve vypuzování divokých ptáků z rákosí a v přinášení šípů z vody i ze souše. Navíc měli dostatečně pevný a zároveň jemný stisk, aby neporanili kůži aportovaného broku. Proto se rozhodli přivézt několik těchto psů do Evropy a začít je chovat pro lovecké účely, pro loveckou šlechtu. První labradoři byli do Británie dovezeni koncem 19. století a prvním chovatelem nového plemene byl James Edward Harris, 2. hrabě z Malmesbury. Ten také plemeno pojmenoval labradorský retrívr - podle místa, kde bylo objeveno. Anglický název plemene tedy zohledňuje místo původu (Labradorský poloostrov) a dovednosti (anglicky: to retrieve - aportovat, přinášet).

První labradoři, chovaní na Britských ostrovech, byli výhradně černé barvy. Postupem času Harrisovi v úmyslu upevnit a dále vylepšit jejich výkonnostní vlastnosti (zejména aportování) prováděli záměrná krytí s jinými loveckými psy, ne vždy černými. V důsledku příměsí, které používal, se v generacích F2 a dále začali rodit malí nečerní labradoři. V této době vznikla ve Velké Británii řada chovů labradorů, jejichž základem byli psi vyšlechtění Harrisem. Jedním z chovatelů byl major Charles James Radclyffe. V roce 1899 se právě v chovatelské stanici majora Radclyffa narodil první labradorský retrívr s piškotovým zbarvením.

V červenci 1903 Kennel Club (Anglický chovatelský klub) oficiálně uznal labradorského retrívra a ten začal fungovat jako samostatné plemeno. První standard povoloval pouze černé zbarvení psů. Teprve o něco později bylo žluté a hnědé zbarvení zrovnoprávněno s černým, ačkoli po mnoho let byli černí labradoři stále vyhledávanější a ceněnější jako lovečtí psi. Dne 24. prosince 1954 FCI konečně uznala plemeno labradorský retrívr a udělila mu standardní číslo 122.

Jak vypadá labradorský retrívr?

VŠEOBECNÝ VZHLED: pes střední velikosti, silné, kompaktní stavby těla; velmi aktivní (proto nesmí být těžký nebo příliš objemný); široká hlava; dobře vyvinutý hrudník, dobře klenutá žebra; široká, silná bedra a zadní končetiny.

CHOVÁNÍ- TEMPERAMENT: labrador je mírný pes, velmi pohyblivý. Obdařen výborným čichem; miluje vodu. Snadno se přizpůsobuje svému prostředí, oddaný přítel. Inteligentní, chytrý, poslušný, s láskou ke hře. Přátelský, bez známek agresivity nebo zbabělosti.

Je labradorský retrívr klidný?

Labradorský retrívr je zástupcem aportérů - skupiny loveckých psů, kteří musí umět úzce spolupracovat s člověkem. Jeho chov byl od počátku veden tímto směrem. Chovatelům se podařilo spojit lovecké schopnosti plemene s poslušností, věrností a oddaností psovodovi. V současné době je naprostá většina labradorů vynikajícími rodinnými psy, milujícími děti, vyrovnanými a přátelskými ke všem (včetně cizích lidí), kteří nevykazují ani stín agrese nebo bázlivosti. Díky této povaze je labradorský retrívr plemenem nevhodným jako hlídač na dvoře.

Jak školit labradora?

Výchova labradorského retrívra je snadná; už jako malé štěně ochotně plní lidské povely, proto se vyplatí přihlásit ho do kurzů psích školek. Jako typický aportér miluje labradorský retrívr vodu a plavání a přináší výstřel z vody i ze souše. Psi tohoto plemene však většinou končí v domácnostech, kde není žádný myslivec. I v tomto případě existuje způsob, jak psa zaměstnat něčím, co ho bude bavit. Labradoři jsou ochotně přijímáni pro výcvik psů na terapii, protože mají nezměrné zásoby trpělivosti s dětmi. Nejčastěji se labradorští retrívři, stejně jako zlatí retrívři, cvičí jako průvodci nevidomých a asistenti postižených.

Jsou také cvičeni pro různé služby:

• pracují v armádě
• u policie
• na celnici

Zejména v posledně jmenované službě poskytují tito psi díky svému mimořádně vyvinutému čichu neocenitelné služby při odhalování pašování drog, tabáku, hořlavých látek nebo jiných zakázaných předmětů. Poměrně hodně labradorů slouží při kontrole zavazadel na letištích.

Pokud majitel nemá zájem využít svého labradorského retrívra ve službě, může ho zaměstnat zábavou, která je zábavou nejen pro něj, ale i pro celou rodinu. Labradorský retrívr má velmi rád dlouhé procházky a vynikne při psích sportech. Lze ho vycvičit na agility, frisbee nebo flyball. Vzhledem ke své poměrně mohutné postavě sice nemá takovou rychlost a ladnost jako například border kolie, ale všechny prvky cvičení bude provádět mimořádně přesně a tyto aktivity mu budou dělat velkou radost.

Labradorský retrívr se jako plemeno, které se snadno cvičí a není agresivní, úspěšně hodí jako první pes v rodině. Tím spíše, že ji rád všude doprovází. Je ideálním společníkem na dovolenou, snadno si zvykne na změnu místa a všude se cítí s rodinou dobře.

Důležité: jako typický lovecký pes, obdařený vynikajícím čichem, dokáže labradorský retrívr nejen najít správný výstřel, ale bohužel také sbírá ze země různé "poklady", které mu nemusí být nutně určeny. Zejména v neznámém terénu je třeba dávat pozor, aby se labrador nestal kořistí například mrtvého ptáka či hlodavce nebo jiného předmětu, který by mu mohl ublížit. Do výchovy labradora je vhodné zahrnout i učení nebrat náhodné "nálezy" ze země, pokud dospělý pes není určen k lovu.

Je labradorský retrívr náročný na chov?

Péče, zdraví a výživa

Péče o labradorského retrívra není problematická. Jeho srst je krátká, a pokud pes nepracuje venku, stačí ho kartáčovat jednou týdně. U výstavních psů se také vytrhávají chomáče bílé srsti z předhrudí, pokud jsou přítomny. V období línání, které nastává dvakrát ročně, by se mělo kartáčovat denně, protože hustá podsada vylézá v celých chomáčích. U loveckých psů je také nutná každodenní kontrola srsti, aby se zjistilo, zda není pořezaná nebo jinak poškozená, a také zda na ní nejsou klíšťata, která se musí okamžitě odstranit a zničit. Klíšťata jsou velmi nebezpečná, protože přenášejí babeziózu, onemocnění, které je pro psa ve většině případů smrtelné.

Nedoporučuje se chránit labradora, aportujícího z vody, proti hmyzu kapkou na kůži nebo insekticidním obojkem. Insekticid se smyje z kůže psa, voda oslabí účinek obojku a toxické látky se dostanou do vody a nepříznivě ovlivní organismy, které v ní žijí.

Labradorský retrívr si zpravidla sám obrušuje drápy při procházkách, cvičení a práci. Pokud jsou však přesto příliš dlouhé, měly by se zkrátit. Pravidelně se také kontrolují uši, zejména u psů, kteří pracují ve vodě, a zuby, aby se vyčistily od případného plaku. Zanedbání péče o zuby vede k tvorbě zubního kamene, který způsobuje záněty v tlamě.

Čím trpí labradorští retrívři?

Labradorský retrívr se obecně těší dobrému zdraví, ačkoli toto plemeno, stejně jako každé jiné, je individuálně náchylné k určitým dědičným onemocněním. V první řadě je to dysplazie kyčelních kloubů a v o něco menší míře dysplazie loktů. Podle pravidel chovu psů Kennel Clubu podléhají všichni retrívři (samozřejmě včetně labradorského retrívra) před zařazením do chovu povinnému rentgenovému vyšetření kloubů na dysplazii. Je povoleno hodnocení A, B a C, ale jedinci s hodnocením C (mají mírnou dysplazii kyčelních kloubů ) mohou být kryti pouze s jedinci s hodnocením A nebo B.

Labradorští retrívři jsou někdy postiženi dědičnými očními chorobami, jako je progresivní atrofie sítnice (PRA), katarakta (CTA) nebo dysplazie sítnice (RD). Tato onemocnění, která mohou vést až k úplné slepotě, se dědí recesivně. To znamená, že při párování nositelů určitého genu hrozí, že se oba geny zodpovědné za onemocnění sejdou a štěně bude nemocné. Proto dobří chovatelé provádějí u labradorů genetické testy, aby zjistili tato onemocnění, a páří pouze nositele se zdravými jedinci - bez genu pro dané oční onemocnění.

Labradorský retrívr může mít také potravinové alergie, které jsou u psů stále častější. Zde neexistuje žádná univerzální metoda, protože alergie je u každého psa jiná. Základem je identifikovat alergenní faktor a vyřadit z jídelníčku vašeho mazlíčka krmivo, které ho obsahuje. Nejúčinnější metodou je eliminační dieta, která se aplikuje pod dohledem veterináře.

Jak krmit labradorského retrívra? Prevence obezity labradora

Optimální stravou pro labradora je suché nebo mokré krmivo pro středně velké psy od renomovaného výrobce a podávané podle pokynů na obalu. V závislosti na věku, životním stylu a celkovém zdravotním stavu psa se krmiva liší procentem živin. Tato krmiva jsou vyvážená - není třeba doplňovat žádné další vitamíny nebo minerální látky.

Labradora je možné krmit domácími krmivy připravenými z čerstvých surovin, a to i s ohledem na věk, životní styl a zdravotní stav psa. Pak je důležité pamatovat na doplňování krmiva vitamínovými a minerálními přípravky, které jsou k dostání v dobrých obchodech se zvířaty nebo u vašeho veterináře, který vám doporučí správné dávkování.

Bez ohledu na způsob stravování je nejlepší krmit psa dvakrát denně - ráno a večer, přičemž ranní jídlo by mělo obsahovat více energie, pokud se jedná o psa pracujícího, a večerní jídlo by mělo obsahovat více bílkovinných prvků, aby byla zajištěna správná regenerace svalů během odpočinku.

Upozornění: Labradorský retrívr je plemeno, které je velmi náchylné k přibírání na váze! Tento nenasytný pes sní vše, co mu jeho milující pán dá. Nezkušený majitel často labradora překrmuje a neustále mu přidává krmivo do misky ("protože už je prázdná"); takové chování znemožňuje kontrolu nad množstvím podávaného krmiva, a tím i cestu k nadváze a obezitě.

Labradorští retrívři - výstavy, problematika chovu

Na výstavách se labradorští retrívři vystavují bez rozdělení podle barev. Dělí se pouze na pohlaví a třídy. V jedné třídě, např. mezitřídě (psi), mohou společně vystupovat dva čokoládoví labradoři, tři biskvitoví labradoři a jeden černý labrador. Mají stejnou šanci na vítězství ve třídě, pokud odpovídají standardu z hlediska anatomie, pohybu a mentality. Zbarvení nesmí ovlivnit udělenou známku, pokud jedinec splňuje požadavky standardu. Na druhou stranu umístění závisí na individuálním "oku" rozhodčího. Jednomu rozhodčímu se bude líbit čokoládový labrador, jiný dá přednost černému labradorovi, další piškotovému labradorovi.

Aby psi a feny mohli být zařazeni do chovu, musí získat příslušné výstavní známky (na umístění nezáleží) na třech výstavách, včetně jedné mezinárodní, klubové nebo specializované výstavy, od dvou různých rozhodčích starších 15 měsíců. Psi musí získat výbornou známku, feny musí získat alespoň velmi dobrou známku. Pokud jsou známky udělovány ve třídě pracovní (tj. jedincům, kteří absolvovali hodnocení lovecké práce), mohou být nižší; psi musí obdržet minimálně velmi dobrou, feny minimálně dobrou.

Labradorský retrívr je pracovní plemeno. Pro získání titulu Mezinárodní šampion krásy (CIB) je nutné, aby labradorský retrívr získal hodnocení lovecké práce příslušného stupně s bodovým hodnocením, jak stanoví předpisy FCI . Ačkoli lovecké výkony nejsou pro chov vyžadovány, přesto někteří chovatelé podrobují své labradory pracovnímu hodnocení před připuštěním do chovu, protože to má vliv na následný zájem o štěňata.

Krytí psa a feny různých barev není nijak omezeno. Lze je libovolně krýt, ale je užitečné znát genetiku dědičnosti barev a také rodokmeny spojeného páru. Na základě toho může chovatel vypočítat pravděpodobnost výskytu konkrétních barev štěňat v plánovaném vrhu.

Kolik stojí štěně labradorského retrívra?

Investice do dvouměsíčního štěněte tohoto okouzlujícího plemene se může pohybovat mezi 12 000 - 24 000 Kč. Stojí za zmínku, že barva srsti štěněte, ať už klasická černá, nebo teplý odstín biskvitu, nemá na konečnou cenu vliv.

Je však důležité poznamenat, že v některých případech může být cena nižší u štěňat, která byla z různých důvodů vyřazena z chovných programů. Může se jednat o genetické, fyzické nebo behaviorální faktory, které neodpovídají přísným standardům plemene.

Cena nákupu labradora odráží širokou škálu výdajů, které zodpovědní chovatelé vynakládají na zajištění optimálních podmínek pro zvířata. V ceně jsou zahrnuty náklady na krmení vysoce kvalitním krmivem, komplexní veterinární péče o březí fenu, jakož i veškerá nezbytná preventivní ošetření, jako je odčervení a očkování štěňat. Kromě toho je zahrnuta i péče o matku po celý její život a veškeré náklady spojené s prezentací psů na výstavách.

Jaké jméno se hodí pro labradorského retrívra?

Labradoři jsou známí svou přátelskou povahou, energií a věrností, což se může odrazit i ve výběru jména. Zde je několik návrhů jmen, která mohou odpovídat povaze labradorského retrívra:

1. Buddy - ideální pro psa, který je nejlepším přítelem svého majitele.
2. Daisy - sladké a hravé, vhodné pro energickou fenku.
3. Charlie - oblíbené a přátelské jméno, které se hodí pro mnoho psů.
4. Molly - milé a hravé, skvělé pro hravou fenku.
5. Sam - krátké a snadno zapamatovatelné, univerzální jméno pro psa.
6. Lola - zábavné a energické, vhodné pro psa s živou povahou.
7. Max - klasické a silné jméno, vhodné pro sebevědomého labradora.
8. Ruby - krásné jméno pro fenku s hodnotnou povahou.
9. Cooper - hravé a přátelské, vhodné pro labradora s dobrým srdcem.
10. Bella - oblíbené a ženské, ideální pro krásnou fenku.

Shrnutí

Labradorský retrívr je sice typický lovecký pes, ale hodí se i do domácnosti bez myslivce. Je velmi dobrou volbou pro prvního psa v rodině, protože se velmi snadno cvičí, je inteligentní, rychle se učí a snadno se o něj pečuje. Miluje děti a projevuje s nimi velkou trpělivost. Tento pes se bez problémů přizpůsobí změně místa, ale pouze za předpokladu, že zůstane po celou dobu se svou rodinou, které je bezmezně věrný a oddaný. Labradorský retrívr není vhodný do kotce, je to rozhodně rodinné plemeno, které potřebuje lidskou společnost.