Oftalmologické zákroky u koček - jaké jsou příznaky očních onemocnění a jaká léčba je k dispozici?

Zvířata nejčastěji končí v ordinaci oftalmologa kvůli zánětu spojivek, poranění rohovky a očních víček, genetickým vadám a nemocem spojeným s pokročilým věkem.

Jak vidí kočky?

Navzdory podobné stavbě těla vidí svět zcela jinak než lidé. Kočičí oči výborně vnímají sebemenší pohyb, ale mají chudší barevnou paletu. Za denního světla rozlišují zejména modrou, žlutou a zelenou barvu. Po setmění jsou výkonnější než my a mají širší zorné pole.

Vyšetření očí

Nejdříve se zjišťují údaje o zvířeti, příznaky, kterých si majitel všiml, předchozí léčba a životní podmínky zvířete. Oftalmolog poté posoudí symetrii a velikost očních koulí a vyšetří neurologické reflexy. Zkontroluje víčka a mžurku (třetí víčko).

Mezi odborné činnosti patří např:

• Schirmerův test - měření produkce slz, spočívá ve vložení speciálního papírku do spojivkového vaku na dobu jedné minuty,
• měření nitroočního tlaku pomocí tonometru,
• stěr ze spojivky,
• barvení fluoresceinem - k posouzení defektů rohovky a průchodnosti nososlzných kanálků,
• vyšetření štěrbinovou lampou,
• funduskopické vyšetření,
• oční ultrasonografie.

Anestezie

Vzhledem k úzkosti a bolesti zvířete musí být i ty nejjednodušší zákroky prováděny v lokální anestezii, sedaci nebo úplné anestezii. Jakýkoli zásah do jemné a malé struktury oka vyžaduje od lékaře neuvěřitelnou přesnost. Často se používají mikrochirurgické nástroje a nitě pro šití rohovky jsou silné zlomek milimetru. Pouze znehybnění oka umožňuje správný průběh operace.

Odstranění cizího tělesa

Hroty, trny, stébla trávy, cákance barvy, jehličí z vánočního stromku se obvykle nacházejí ve spojivkovém vaku, pod třetím víčkem nebo mohou být zapuštěny do rohovky. Nejčastěji k příhodě dojde při hře a zkoumání oblasti. Jakékoli cizí těleso může vést k bakteriální a plísňové kontaminaci a infekci.

Klinické příznaky, které vyvolávají podezření na cizí těleso v oku, jsou:

• bolest, malátnost, zvíře je nervózní, tře si tlapou tlamu,
• slzení,
• otok a zarudnutí spojivek.
• zákal rohovky
• přítomnost krve uvnitř oční koule nebo stékající po vnitřním koutku.

Povrchové nečistoty lze odstranit v lokální anestezii a po sedaci pomocí jehly nebo pinzety s lupou. Po zákroku zvíře užívá antibiotické kapky a prostředky k urychlení hojení rohovky.

Chirurgická léčba rohovkových vředů

V případech hlubokého poškození rohovky samotná farmakologická léčba nestačí a jedinou metodou záchrany oka je chirurgický zákrok. Mezi nejčastěji používané metody patří:

• ochranný obvaz z třetího víčka - to se přišije ke spojivce oční koule nebo k hornímu víčku, oční léky lze podávat přímo na jeho povrch.
• dočasná tarzorafie - spočívá v sešití okrajů horního a dolního víčka nevstřebatelnými stehy, podávání léků v kapkách je možné přes štěrbinu ponechanou v očním koutku.
• oční spojivkový štěp - používá se při rozsáhlém poranění rohovky. Po přípravě spojivkové chlopně je šitá na úrovni poškození. Štěp se odřízne obvykle po několika týdnech..

Výše uvedené zákroky se provádějí v celkové anestezii. Až do zhojení musí kočka nosit ochranný límec.

Výhřez oční bulvy

U brachycefalických plemen - s krátkou tlamou, jako jsou perské, britské, skotské klapouché a exotické kočky, je očnice mnohem mělčí a oční víčka často nezakrývají celou oční bulvu.

K poranění dochází především v důsledku úrazu - pádu z výšky, úderu do hlavy, kousnutí. Někdy stačí pouhý pevný stisk záhybu kůže za ušima, aby oko uniklo z místa.

V tomto stresujícím okamžiku je to majitel, kdo musí zvířeti pomoci jako první. Na oční bulvu je třeba okamžitě přiložit navlhčený studený gázový polštářek. Cestou k veterináři je nutné zajistit, aby se kočka nesnažila oko škrábat, a každých několik okamžiků gázový polštářek namočit.

Na klinice dostane zvíře léky proti bolesti a vrácení oka do očnice se obvykle provádí chirurgicky v narkóze. Pokud je otok velký, je nutné naříznout úhel víček. Po operaci se horní a dolní víčka sešijí k sobě nevstřebatelnými vnějšími stehy. Tato ochrana se ponechává na místě přibližně 14-21 dní.

Po odstranění stehů je teprve možné plně posoudit stav vidění a pohyblivosti oka.

Genetické a vývojové vady

Nedostatečný vývoj očních víček

Tato genetická anomálie je ze všech živočišných druhů nejčastější u koček. Jedná se o vrozenou absenci normálního okraje celého očního víčka nebo jeho části.

Jemná rohovka je neustále v kontaktu se srstí, což vede k jejímu podráždění. Oko navíc není chráněno víčky, a proto je náchylné k vysychání, poranění a infekci. V důsledku toho je kočka vystavena bolesti a ztrátě zraku.

Jedinou účinnou formou léčby je plastická korekce obličeje. Zákrok spočívá v transplantaci kožního laloku spolu s částí pysku, který vytvoří nový okraj víčka.

Entropium

U velkých plemen, například mainských mývalích koček, má entropium dědičný základ. První příznaky se obvykle objevují do jednoho roku věku. Majitel si může všimnout nadměrného slzení, častého mhouření a opakujících se zánětů.

Podstatou onemocnění je stočení nebo obrácení víčka směrem k oční bulvě. Chlupy a řasy neustále dráždí rohovku, což vede k jejímu vážnému poškození.

Jediným způsobem řešení problému je chirurgická korekce. Několik milimetrů od okraje víčka se vyřízne kousek kůže ve tvaru lodičky a poté se sešije, čímž se víčko roztáhne a narovná.

Abnormality řas

Lze rozlišit následující:

• distichiáza,
• ektopické řasy - mohou růst uvnitř víčka,
• sekundární řasy - obvykle rostou směrem k rohovce.

Ve všech případech dochází k podráždění a bolesti očí.

Léčba šedého zákalu

Šedý zákal (katarakta) je onemocnění spočívající v zakalení oční čočky. Postupně zhoršuje vidění, až nakonec vede k úplné ztrátě zraku. Postižené zvíře je méně aktivní, ztrácí orientaci v terénu a naráží do překážek. Obzvláště znepokojující pro majitele je změna barvy očí na šedou, mlhavou.

Kromě věku může mít na nástup onemocnění vliv i následující faktory:

• genetické faktory,
• anamnéza očního onemocnění a úrazu,
• nedostatky ve výživě,
• zvýšený oční tlak,
• diabetes, hypokalcémie,
• infekční onemocnění (encefalitozoonóza).

Po kompletním oftalmologickém vyšetření, analýze morfologických a biochemických parametrů krve a určení příčiny zákalu čočky může veterinární lékař pacienta kvalifikovat k další léčbě.

Chirurgická léčba

Fakoemulzifikace je zákrok, při kterém se pomocí ultrazvukových vibrací rozbijí a odstraní masy katarakty. Vyžaduje specializované vybavení, kterým je vybaveno jen několik klinik v zemi. Řezem v rohovce o velikosti několika milimetrů se do středu oka zavedou mikrosondy. Emulgovaná čočka je odsáta a na její místo může být implantována nová (náhradní) čočka.

Operace reálně obnovuje zrak u významného procenta pacientů, je však třeba počítat s možnými komplikacemi tohoto složitého zákroku, jako jsou srůsty nebo uveitida.

Enukleace

Zákrok spočívá v odstranění oční bulvy spolu se spojivkou, třetím víčkem a částí zrakového nervu z očnice. Provádí se především za účelem úlevy od bolesti způsobené:

• neléčeným glaukomem,
• těžkým pronikajícím poraněním oka, které nelze léčit jinak,
• výhřezem očního bulbu,
• nitroočním nádorem.

Při operaci se vyříznou okraje očních víček, které po sešití tvoří "obvaz" chranící ránu.

Po operaci se kočce podávají antibiotika a léky proti bolesti. Až do odstranění stehů, tj. asi 14 dní, by měla nosit ochranný límec, aby se zabránilo poškrábání.

Jaký je život slepého zvířete?

Kočky se se ztrátou zraku vyrovnávají velmi dobře. Většina majitelů nepozoruje žádnou změnu v předchozích aktivitách a hrách. Zvířata se spíše řídí svými smysly pro sluch a čich, které jsou u nich silněji vyvinuty. Narážení do překážek jim brání vibrisy, což jsou smyslové chlupy umístěné na tlamě. V případě venkovních koček se doporučuje vestavěná voliéra nebo venčení v postrojích.