Zvětšená slezina u psa - příčiny, příznaky a léčba

Struktura sleziny u psa

Slezina je orgán ležící v břišní dutině psa. Anatomicky se dělí na hlavu, tělo a ocas. Hlava sleziny se nachází mezi spodní částí žaludku a levou ledvinou. Její tělo, které přechází v ocas, má tvar jazyka, který se může pohybovat v závislosti na poloze zvířete, ale zpravidla se nachází na levé straně břišní dutiny.

Slezina je obklopena vazivovým pouzdrem, které proniká jako trámce do jejího parenchymu a tvoří lešení pro buňky. Pojivová tkáň je doprovázena svalovými vlákny, která se při mobilizaci těla stahují a způsobují vypuzení uložené krve do periferie těla.

Parenchym sleziny u psa se skládá ze dvou typů buněk tvořících bílou a červenou dřeň.

Bílá dřeň je lymfoidní tkáň, která je součástí imunitního systému. V ní se vytvářejí buňky, které produkují ochranné protilátky organismu.

Červenou dřeň tvoří erytrocyty uložené pro případ jejich ztráty, např. při krvácení. Tvoří 80 % parenchymu sleziny.

Funkce sleziny v těle psa

Slezina má řadu důležitých funkcí. Je sekundárním lymfatickým orgánem, a proto se podílí na obranné reakci organismu, pro kterou je bílá dřeň klíčová. Tento orgán lze také přirovnat k "vnitřní krevní bance". V červené dřeni jsou uloženy erytrocyty, které jsou v případě potřeby díky přítomnosti hladkých svalových vláken vypuštěny na periferii.

Mezi hlavní funkce sleziny lze tedy zařadit:

• krvetvorbu (tj. tvorbu krvinek) - slezina tak podporuje kostní dřeň,
• fagocytóza cizích antigenů,
• ukládání železa,
• produkce buněk produkujících protilátky.

I přes její četné funkce je život bez tohoto orgánu možný. Splenektomie je chirurgický zákrok, při kterém se psovi odstraní slezina.

Diagnostika onemocnění sleziny u psa

Pozorování klinických příznaků svědčících pro onemocnění sleziny je velmi obtížné. Raná stadia onemocnění často probíhají bez specifických příznaků a palpační vyšetření provedené veterinárním lékařem při běžné návštěvě odhalí pouze velmi velké zvětšení orgánu. Z tohoto důvodu vzniká podezření na onemocnění sleziny v mnoha případech až při ultrazvukovém vyšetření břicha prováděném preventivně nebo ze zcela jiné indikace.

Ultrazvuk břicha je diagnostická metoda, která lékaři umožňuje posoudit velikost a strukturu orgánu a identifikovat případné nádorové změny. Bohužel neposkytuje definitivní odpověď. Přesto je ultrazvuk klíčovou metodou při diagnostice onemocnění tohoto orgánu, protože signalizuje, kde v dutině břišní problém vznikl. To je velmi důležité, protože zvětšení sleziny a nádory dávají velmi nespecifické příznaky. Často jsou jedinými příznaky onemocnění bolesti břicha a úbytek hmotnosti.

Průkaznými metodami při onemocnění sleziny jsou cytologické a histopatologické vyšetření orgánu.

K odběru cytologického materiálu může být nutná aspirace tenkou jehlou nebo neaspirační biopsie. Jedná se o zákrok prováděný pod ultrazvukovou kontrolou. K provedení tohoto zákroku může být nutné uvést pacienta do celkové anestezie nebo farmakologické sedace. Bioptický vzorek je možné odebrat také intraoperačně, např. při diagnostické laparotomii.

Histopatologické vyšetření zahrnuje vyříznutí části sleziny pomocí biopsie tlustou jehlou nebo během otevřené břišní operace. Tato metoda umožňuje posoudit mikroskopickou strukturu orgánu a je často definitivní diagnózou.

Typy splenomegalie

Splenomegalii neboli zvětšení sleziny lze rozdělit na difuzní a fokální. První z nich, známá také jako homogenní, je rovnoměrné zvětšení orgánu. Nejčastěji se vyskytuje při překrvení, zánětlivých procesech a některých nádorových změnách. Nodulární splenomegalie se obvykle týká přítomnosti hematomů a abscesů. Nejčastěji se však v této situaci vyskytují benigní a maligní nádory.

Difuzní splenomegalie

Příčiny výskytu homogenního zvětšení sleziny lze rozdělit na neoplastické a nenádorové příčiny. První z nich jsou obvykle sekundární v důsledku změn v jiných částech těla. Mezi neoplastická onemocnění způsobující difuzní splenomegalii patří lymfomy, leukémie, mastocytom (tj. nádor z mastocytů) nebo histiocytární sarkom.

Existují také nenádorové příčiny difuzní splenomegalie. Patří mezi ně splenitida, pasivní kongesce, proliferace lymfatických uzlin nebo amyloidóza (hromadění depozit sloučeniny zvané amyloid).

Nádory sleziny

Studie uvádějí, že přibližně 62 % nádorů sleziny není rakovinných. Mezi tyto léze patří nodulární růst orgánu a hemangiomy. Protože ultrazvukové a bioptické metody bohužel ne vždy přinášejí definitivní diagnózu onemocnění, vyžadují i nerakovinné léze splenektomii. Jejich přítomnost může vést k život ohrožující ruptuře sleziny a vnitřnímu krvácení. To se může projevit bledostí sliznic psa.

Maligní nádory sleziny jsou absolutní indikací k jejímu odstranění.

Hemangiosarkomy sleziny

Hemangiosarkomy sleziny jsou nejčastější zhoubné nádory sleziny. Tvoří 23 až 32 % všech patologických lézí tohoto orgánu. Obvykle postihují dospělé psy velkých plemen, zejména německé ovčáky, zlaté retrívry a labradory. Prognóza je špatná.

Hemangiosarkomy sleziny u psů jsou vysoce maligní nádory. Léčbou volby je odstranění sleziny, které zabrání prasknutí nádoru a krvácení do dutiny břišní, což výrazně zhoršuje prognózu.

Existuje možnost lokální recidivy onemocnění. Nádor často dává mnohočetné metastázy, zejména do plic, břišních orgánů, srdce, lymfatických uzlin a nervového systému. Proto je při pozorování postižení sleziny indikováno rentgenové vyšetření hrudníku. Ten má vyloučit přítomnost metastáz v plicích zvířete.

Průměrná doba přežití po odstranění sleziny u hemangiosarkomu je 2-3 měsíce. Tuto dobu lze vhodnou chemoterapií prodloužit až na 8 měsíců.

Sarkomy sleziny

Sarkomy sleziny tvoří přibližně 13 % lézí tohoto orgánu. Vznikají z buněk, které tvoří její stroma neboli lešení. Nejčastějšími formami tohoto nádoru jsou fibrosarkomy a sarkomy z hladkých buněk. Nádory stromálních buněk jsou diagnostikovány u psů různého věku. Predilekce plemen nejsou tak jednoznačné jako u hemangiosarkomů, ale jedna studie také ukazuje na zlaté retrívry, labradory a německé ovčáky.

Histiocytární sarkom

Třetím nejčastějším zhoubným nádorem sleziny je histiocytární sarkom, nádor z intersticiálních dendritických buněk. Léze způsobené tímto onemocněním jsou obvykle rozmístěny po celém orgánu.

Mezi plemena náchylná k histiocytárnímu sarkomu patří pastevečtí psi, rotvajleři, zlatí retrívři a flat coated retrívři.

Zvětšení sleziny u psa - shrnutí

Zvětšení sleziny u psa je velmi často zjištěno náhodně, protože je doprovázeno nespecifickými klinickými příznaky, jako jsou bolesti břicha, malátnost nebo zvracení. Obvykle je diagnóza stanovena na základě ultrazvukového vyšetření prováděného ze zcela jiných indikací. Splenomegalie může být nodulární nebo difuzní a příčinou mohou být léze jako nodulární proliferace, hematom nebo neoplastické léze benigní nebo maligní povahy.

Onemocnění sleziny zvyšují povědomí o důležitosti provádění preventivních zákroků u našich domácích zvířat. Pokud jste majitelem psa a máte obavy o jeho zdraví, rozhodněte se pro kontrolní ultrazvukové vyšetření břicha. Užitečné může být také vyšetření krve.