Přehled autoimunitních onemocnění u psů - příčiny, příznaky a léčba

Správná funkce imunitního systému

Imunitní systém je soubor orgánů a buněk, jejichž cílem je chránit tělo před potenciálními hrozbami z vnějšího prostředí. Jeho prostřednictvím se my i naši domácí mazlíčci bráníme proti virům, bakteriím a plísním, které se běžně vyskytují v našem prostředí.

Všechny struktury a mechanismy imunitního systému vytvářejí imunitu, kterou lze na základě obranné strategie rozdělit na buněčnou a humorální imunitu. V případě autoimunitních onemocnění bude rozhodující ta druhá.

Humorální imunita je založena na produkci protilátek B lymfocyty (typ bílých krvinek cirkulujících v krvi). Jedná se o bílkoviny se zvláštními vlastnostmi, které jim umožňují vázat se na antigen, tj. prvek nacházející se na povrchu molekuly patogenu, například bakterie. Díky této schopnosti protilátky ukazují ostatním složkám imunitního systému, proti kterým buňkám je třeba zahájit obrannou kaskádu organismu. Lze tedy říci, že jsou zodpovědné za "rozlišení přítele od nepřítele" .

Bohužel existují situace, kdy jsou protilátky vytvářeny proti vlastním orgánům. Onemocnění způsobená tímto mechanismem se nazývají autoimunitní.

Psí pemfigus

Pemfigus je skupina autoimunitních onemocnění kůže a sliznic psů. Protilátky produkované v průběhu tohoto onemocnění jsou namířeny proti proteinům zodpovědným za buněčné spoje. V důsledku činnosti imunitního systému dochází k jejich destrukci. Vznikají mezibuněčné prostory vyplněné plazmou, které můžeme pozorovat jako puchýře přítomné na kůži a sliznicích.

Pemphigus foliaceus

Pemphigus foliaceus je nejčastější formou tohoto onemocnění. Vyznačuje se tvorbou puchýřů v oblasti obličeje. V první fázi onemocnění se tyto léze nacházejí především v oblasti očí a ušních boltců. Na rozdíl od ostatních typů pemfigusu se puchýře v ústech vyskytují jen zřídka.

Pro onemocnění existuje slabá rasová predilekce. Čau-čau a akity jsou k jejímu vzniku mírně náchylné. Jako primární příčina se předpokládá genetický podklad.

Příznaky byly pozorovány také po podání některých léků běžně používaných ve veterinární medicíně. Taková souvislost je však velmi vzácná a sama o sobě není dostatečně silným spouštěčem onemocnění.

Ke vzniku pemphigus foliaceus může přispívat také ultrafialové záření.

Další typy psího pemfigu

Erytematózní pemfigus je nejmírnější formou onemocnění. Je charakterizována pustulózní dermatitidou vyskytující se s erytematózními příznaky.

Dalším autoimunitním onemocněním v této skupině je pemphigus vulgaris. Je charakterizováno tvorbou lézí na tlamě, na rozhraní kůže a sliznice.

Paraneoplastický pemfigus doprovází neoplastické léze, jako je lymfom, sarkom a thymom.

Lupus erythematodes

Lupus je další skupinou autoimunitních onemocnění projevujících se dermatologickými příznaky. Stejně jako u pemfigu existuje mnoho variant tohoto onemocnění.

Kožní lupus erythematodes je onemocnění s kožními lézemi omezenými na oblast hlavy. Erytém a puchýřky přecházejí v eroze a ulcerace v oblasti obličeje, podpaží, třísel, na neochlupených částech břicha, na vnitřní straně stehen. Léze mohou také postihnout vrcholky ušních boltců a ústní dutinu.

Příznaky onemocnění mohou být zhoršeny ultrafialovým zářením, a to v letních měsících.

Systémový lupus (SLE)

Systémový lupus je autoimunitní onemocnění, při kterém klinické projevy zahrnují různé systémy a orgány. Onemocnění přechází v polyartikulární zánět, který se projevuje různě závažným kulháním. Zaznamenány jsou také léze na dermo-mukózních spojích podobné těm, které jsou pozorovány u lupus erythematodes. U většiny pacientů se rovněž objevují známky poškození ledvin.

Méně časté jsou myozitida, perikarditida, chronická pneumonie a defekty nervového systému.

Autoimunitní hemolytická anémie (AIHA)

Anémie (chudokrevnost) je stav, při kterém dochází ke snížení hladiny hemoglobinu v krvi pacienta. Anémie může být způsobena mnoha různými příčinami, například krvácením, infekčním onemocněním, intenzivním napadením klíštětem nebo autoimunitním onemocněním.

Autoimunitní hemolytická anémie je způsobena tvorbou protilátek namířených proti erytrocytům psa. Ve většině případů není primární příčina onemocnění známa. Stav může vzniknout také sekundárně v důsledku vyvolávajícího faktoru, kterým může být rakovina, infekční onemocnění nebo podávání některých léků.

V průběhu AIHA dochází k hemolýze, tj. rozpadu červených krvinek a přechodu hemoglobinu do krevní plazmy, takže nemůže být správně distribuován do celého těla, což vede k buněčné hypoxii.

K onemocnění jsou nejvíce náchylní kokršpanělé, pudlové, irští setři a staroangličtí ovčáci.

Hlavními příznaky autoimunitní hemolytické anémie jsou slabost, letargie, anorexie, bledost nebo zežloutnutí sliznic, zvýšená dechová frekvence, zrychlená srdeční činnost, změna barvy trusu a moči, zvracení a průjem.

Léčba autoimunitních onemocnění

Autoimunitní onemocnění psů jsou stavy, které lze obvykle snadno zvládnout imunosupresivními léky. Jejich úkolem je utlumit aktivitu imunitního systému. Mezi imunosupresiva patří steroidní protizánětlivé léky. Jejich užívání s sebou bohužel nese řadu vedlejších účinků, jako je zvýšená žízeň, častější močení a přibývání na váze.

Nasazená farmakoterapie se může lišit podle typu onemocnění imunitního systému. Důležité je také podávání léků na zmírnění sekundárních příznaků, jako jsou bakteriální kožní infekce u pemfigu.

Je důležité mít na paměti, že imunosupresivní léky mohou vést ke zvýšené náchylnosti k infekcím.

Autoimunitní onemocnění u psů - shrnutí

Autoimunitní onemocnění u psů vznikají v důsledku tvorby protilátek proti určitým buňkám. Jejich příčiny jsou různé a často neznámé. Existují genetické předpoklady a plemenné predispozice pro výskyt konkrétních onemocnění.

Vzhledem k četnosti a rozmanitosti příznaků může být diagnostika těchto onemocnění velmi obtížná. U pacientů s autoimunitními chorobami se často objevují příznaky z oblasti kůže, sliznic, kloubů a ledvin. Existují také hematologická onemocnění s autoimunitním podkladem.

Léčba těchto onemocnění je založena na tom, že veterinární lékař zvolí vhodnou farmakoterapii zaměřenou na zklidnění aktivity imunitního systému s cílem potlačit autoimunitní kaskádu.