Kašel je náhlý a často opakovaný obranný reflex, který pomáhá vyčistit hlavní dýchací cesty od dráždivých látek, přetrvávajících sekretů, patogenů a cizorodých látek z horních cest dýchacích. Kašel u koček je méně častý než u psů. Je třeba jej odlišit od jiných podobných příznaků, jako je zpětné kýchání, kýchání, zvracecí reflex a zvracení. U dlouhosrstých koček, které nejsou pravidelně česány, se může pravidelně objevovat zvracecí reflex doprovázený kašlem.
Obsah
Kočičí kašel - příčiny
Kašel u koček je nejčastěji sekundárním jevem akutního nebo chronického zánětu průdušek způsobeného onemocněním s přecitlivělostí dýchacích cest nebo vzniklým na podkladě infekčních agens: plísní (např. histoplazmóza), bakterií (např. Mycoplasma), prvoků (např. toxoplazmóza) nebo parazitů (např. Aelurostrongylus). Na rozdíl od psů není u koček onemocnění srdce častou příčinou kašle.
Nejčastější příčiny kašle u koček
Onemocnění průdušnice
Primární tracheitida je u koček poměrně vzácná. Na rozdíl od psů se toto onemocnění jako samostatná jednotka u tohoto druhu prakticky nevyskytuje. Nejčastěji následuje po virové infekci horních cest dýchacích. Bakterie Bordetella bronchiseptica je izolována od kočičích pacientů s tracheitidou, ale ne tak často jako u psů.
Pod epitelem průdušnice mohou parazitovat také dospělé formy hlístice Capilaria aerophila. Většina případů je asymptomatická, ale u některých koček se invaze projevuje nepřetržitým suchým kašlem, který může být vyvolán tlakem na průdušnici. Životní cyklus tohoto parazita je jednoduchý. S trusem jsou parazité v infekčním stadiu vylučováni z těla kočky do prostředí, odkud mohou znovu proniknout do těla jiného zvířete tlamou. Dalším zdrojem infekce mohou být žížaly, které fungují jako parateničtí hostitelé. Larvy vylíhlé v tenkém střevě se po proniknutí do cév dostávají do plic. Cestují do průdušek a průdušinek, kde dospívají a 40 dní po nakažení dosahují stadia dospělce.
Diagnóza se stanoví nálezem vajíček hlístic při koproskopickém vyšetření nebo vyšetřením výplachů z trachey a bronchů.
Astma
Jedná se o jedno z nejčastějších onemocnění dýchacích cest u koček. Má alergický podklad a je charakterizováno dušností, sípáním a kašlem, který je záchvatovitého charakteru. V akutních případech se mohou objevit i namodralé sliznice. Pokud onemocnění trvá delší dobu, mohou být příznaky u některých koček trvalé. Jelikož je astma charakterizováno zúžením bronchiálního lumen, dušnost se zvyšuje především během nádechu.
Diagnostikovat astma u kočky během jedné diagnostické návštěvy veterinární ordinace není možné. Rozsah rentgenologických změn na hrudníku se liší podle závažnosti klinických příznaků. Potvrzení diagnózy poskytuje rychlé vymizení příznaků po podání léků. Někdy je možné identifikovat potenciální alergeny, jako je peří, kouř, pyl, spory hub, aerosoly sprejů, nová nebo pozměněná podestýlka, které jsou rovněž zodpovědné za mechanické dráždění epitelu.
Důležité může být zjistit, zda v nedávné době nedošlo k rekonstrukci nebo změnám v prostředí kočky, které by mohly být zdrojem alergenů. Jejich odstranění z prostředí umožňuje přerušit dlouhodobou léčbu nebo snížit dávku léků.
Paulina Konieczna veterinářka, odborník ve společnosti zoocial.czBronchitida
Bronchitida je běžné onemocnění dýchacích cest u koček. Vede ke kašli, sípání a občasné dušnosti. Klinické příznaky se liší podle různých primárních příčin. Bronchitida u koček je většinou idiopatická. V diferenciální diagnóze je však třeba vzít v úvahu některá léčitelná onemocnění, která mohou doprovázet infekce dýchacích cest, jako je alergická bronchitida, bakteriální nebo mykoplazmové infekce, invaze plicních parazitů a dirofilarióza.
Bronchitida se může vyvinout u koček jakéhokoli věku, ačkoli nejčastěji postihuje mladé dospělé kočky a jedince středního věku. Základními klinickými příznaky jsou kašel, intermitentní dušnost nebo obojí současně. Příznaky často postupují pomalu. Anorexie, úbytek hmotnosti, deprese nebo jiné příznaky celkového onemocnění nejsou pozorovány.
Pneumonie
Pneumonie různých etiologií je u koček poměrně vzácná. Ačkoli bakterie hrají při tomto onemocnění důležitou roli, obvykle se jedná o sekundární infekce, které komplikují zánět způsobený jinými příčinami. Pro přesnou diagnózu není důležité určit typ komplikujících bakterií a na základě toho zvolit správné antibiotikum, ale především odhalit primárního původce způsobujícího infekci dolních cest dýchacích.
Nádory plic
Primární nádory plic jsou vzácné. První klinické příznaky jsou obvykle nespecifické. Může se objevit snížená chuť k jídlu, úbytek hmotnosti, horečka a letargie. Později se objeví dušnost, zrychlené dýchání a kašel. Většina plicních nádorů u koček je maligní a má vysokou tendenci k tvorbě metastáz. Metastatické léze se vyskytují v plicích i v jiných orgánech. Primární plicní nádory někdy dávají metastázy do kostí prstů, což někdy vede ke kulhání.
Na druhé straně nádory jiných orgánů mohou dávat metastázy do plic. U koček je nejčastějším primárním nádorem s metastázami do plic adenokarcinom mléčné žlázy. Metastázy způsobují kašel a dušnost.
Cizí těleso
Na rozdíl od psů je příčinou kašle u koček zřídka přítomnost cizího tělesa v dýchacích cestách. Pokud je cizí materiál již aspirován, okamžitě následuje kašlací reflex. Pokud však není přítomnost cizího tělesa dostatečně rychle rozpoznána, může se stát také příčinou chronického kašle.
Kočičí kašel - diagnóza
Při stanovení diagnózy je důležité zjistit nejen charakter kašle a dobu jeho trvání, ale také informace o očkování proti infekčním chorobám, profylaxi proti dirofilarióze a případných změnách v prostředí kočky. Vodítkem pro veterinárního lékaře mohou být i další doprovodné příznaky, jako je nechutenství, letargie, dušnost a nesnášenlivost pohybu. Ačkoli je u zvířat často obtížné odlišit vlhký kašel od suchého, předpokládá se, že první typ souvisí s onemocněním dolních cest dýchacích a druhý s onemocněním horních cest dýchacích. Infekční onemocnění se častěji vyskytují u koček, které nebyly očkovány, žijí v hotelech pro domácí zvířata nebo přicházejí do kontaktu s jinými zvířaty. Podezření na dirofilariózu by mělo být vždy vysloveno u pacientů pocházejících z endemických oblastí. V důsledku globálního oteplování klimatu a rostoucí migrace obyvatelstva byl v posledních letech v Česku hlášen rostoucí počet případů. Dirofilarióza postihuje častěji psy než kočky, ale i pro tento druh představuje významnou hrozbu. U koček mohou inhalační alergeny nebo kontaminující látky v ovzduší vyvolat silnou zánětlivou reakci, která vede k výskytu bronchiálních sekretů. Důkladná anamnéza veterinárního lékaře je velmi důležitá pro identifikaci zdroje dráždivých látek a jejich omezení nebo odstranění z prostředí, pokud je to možné.
Primární plicní nádory u koček jsou vzácné, ale jejich agresivní povaha a vysoká tendence k metastázování znamená, že prognóza je často špatná. V diagnostice hraje klíčovou roli radiologické zobrazování a počítačová tomografie. Včasná diagnostika, byť obtížná kvůli nespecifickým symptomům, poskytuje šanci na účinnější léčbu.
Dr. Anna Lehmann (DE) veterinární lékařka, specialista ve veterinární pneumologiiKašel u kočky - léčba
Pokud informace získané z anamnézy, klinického vyšetření a dalších testů potvrdí, že příčinou tohoto onemocnění je porucha dýchacích cest, měla by být léčba kašle zaměřena na boj s jeho příčinou. Přesná diagnóza umožňuje zahájit vhodnou léčbu. Je třeba zvážit vliv inhalačních alergenů, zejména u koček s eozinofilním zánětem dýchacích cest. Měly by být učiněny pokusy o odstranění jednotlivých látek, které mohou být příčinou alergie kočky, z jejího prostředí. Posuzuje se také reakce zvířete na parfémovanou podestýlku a kouř, a to i v případě, že není jasná souvislost mezi těmito faktory a klinickými příznaky.
U koček, které nechodí ven, může dojít ke zlepšení po provedení činností, které snižují množství prachu a plísní v prostředí. Patří mezi ně čištění koberců, nábytku a záclon, častá výměna vzduchových filtrů a používání zařízení na čištění vzduchu. Jakékoli pozitivní změny by se měly objevit 1-2 týdny po provedení změn prostředí.
Paulina Konieczna veterinářka, odborník ve společnosti zoocial.czBibliografie
- Od objawu do rozpoznania. Postępowanie diagnostyczne u małych zwierząt. - Micharl D. Lorenz, T. Mark Neer, Paul L. Demars
- Choroby wewnętrzne małych zwierząt. Tom 1, R.W. Nelson, C.G. Couto, s.289-291
- Praktyka kliniczna: koty. Hans Lutz, Barbara Kohn, Franck Forterre, s. 256-259
Článek je přeložený z polského originálu.