Československý vlkodav

Českoslovenští vlkodavové hodně línají, což není překvapivé vzhledem k tomu, že mají krev vlků i německých ovčáků. V období línání vypadává srst plnými hrstmi a je nutné věnovat hodně času intenzivní péči o psa, např. pomocí furminátoru. Mimo tato období vyžaduje občasné vyčesání.

Zimní srst československého vlčáka se od letní liší; podsada je pak extrémně hustá i na břiše, na vnitřní straně stehen, na uších, mezi prsty a na šourku. Přípustné barvy u tohoto plemene jsou stříbrošedá se světlou maskou, tmavošedá se světlou maskou a žlutošedá.

Československý vlčák jako ostražitý a hlídací pes bude oddaně bránit majetek a svou rodinu. Je to proto, že je na něj extrémně vázaný a nemůže být dlouho a často ponechán sám. U psů tohoto plemene se často projevuje separační úzkost, v takovém případě mohou být hlasití, štěkat, výt a demolovat dům.

Českoslovenští vlčáci jsou mimořádně aktivní a odolní psi. Uběhnout i několik desítek kilometrů denně pro ně není žádný problém. Rádi vás doprovodí na projížďku na kole nebo na dálkový běh. Je nutné jim dopřát chytrý pohyb, který nespočívá v házení míčkem, ale v každodenních velmi dlouhých procházkách spojených s průzkumem terénu a mentálním tréninkem.

Československý vlčák je mimořádně inteligentní pes, ale trochu jiným způsobem než ostatní plemena. Svou inteligenci zdědil po vlkovi a nespočívá v rychlém učení se novým povelům, které bude bez přemýšlení plnit. Jeho inteligence spočívá v tom, že je chytrý a řeší "hádanky", například jak otevřít dveře na pozemek nebo jak se dostat z klece. Československý vlčák se rád učí, ale nebude slepě plnit příkazy. Proto musí být psovod při výcviku psychicky vyrovnaný a nenásilný. Vlčáci jsou totiž mimořádně citliví na emoce svého psovoda, a i když potřebují důslednost a pevnost, nesmí to být dominance a násilí.

Českoslovenští vlčáci byli používáni jako strážní psi, obranáři u pohraniční stráže. Jsou to mimořádně ostražití psi a rychle reagují na podněty, takže se dobře uplatní jako obránci domu. Kromě toho potřebují pohyb, takže se jim bude dobře dařit při závodním sportu, běhu na dlouhé vzdálenosti a horské chůzi. Kynologickými sporty vhodnými pro vlčáky by byly sportovní poslušnost, sportovní obrana nebo nosework, ve kterém jsou díky svému analytickému myšlení a skvělému čichu velmi dobří.

Českoslovenští vlčáci se snášejí se psy až do věku 1,5-2 let, kdy dosáhnou puberty. Nejčastěji přestanou přijímat psy stejného pohlaví a feny tohoto plemene budou "preventivně" bránit smečku útokem na cizí psy. Menší psi se k nim mohou chovat jako k domácím mazlíčkům a plemena, která nosí ocas na zádech - je pravděpodobné, že si je předem neoblíbí, protože jejich postoj čtou jako dominantní. Samozřejmě záleží na konkrétním jedinci, ale spíše častěji než jindy k takovým situacím dochází a je třeba na ně být připraven. obecně platí, že zvířata, se kterými je vlčák vychováván, se k němu chovají jako ke smečce, a to platí i pro kočky a další zvířata. Je důležité si uvědomit, že ve věku puberty se může vše změnit. Hlodavci vlčákem budou spíše považováni za kořist.

Českoslovenští vlčáci jsou extrémně vázaní na svou smečku, včetně dětí. Bohužel jsou v mládí velmi netaktní a svým kousáním a silou způsobují dospělým bolest. Pro děti to může být velmi nebezpečné. Pokud rodič vztah dítěte k vlčákovi nekontroluje, může se mladý pes tohoto plemene naučit na dítěti lovit, což je také velmi nebezpečné. Děti nebudou vůči vlkodavovi poslušné, takže pes, který je považuje za sobě rovné, se k nim může chovat velmi necitlivě.